Dnes je jich všude spousta. Většinou v nich bývají kuřata, ale v některých jsou jen stroje a lidé. Pro snazší představu řekněme, že se zde vyrábějí židle a stoly. Nuže, pokud se někomu něco na stroji pokazí, nebo dojde materiál, musí on stroj vypnout a jít závadu nahlásit. Pak si sedne a čeká, až se někdo najde, nebo až se sem někdo vrátí. Ten přijde za hodinku za dvě a tvrdí, že pracoval tam a tam a evidentně byl v nějaké restauraci smočit ret v chutném nápoji. Nu, není to vaše věc, prostoj máte zaplacený. Není to však věcí majitele této haly.
Tedy, vlastně je ale jiným způsobem. Je mu jasné, že takto se to dělat prostě nedá a že se musí něco vymyslet. Jenže ono už to dávno vymyšleno je a má to název Andon. Ke každému stroji se dá přístroj, kterým se bude hlásit jak závady, tak docházející materiál a další podobné věci. Tím se ušetří čas, protože takto může technik přejít ihned ke stroji a nemusí se jít do kanceláře ptát na další opravu. Navíc mu jeho přístroj, na kterém se mu objeví třeba číslo stroje, ukáže, jak dlouho mu trvalo, než se dostavil a on tam potom také musí napsat co v tom udělal.
A to všechno lze pak také vidět na monitoru. Jedním jediným pohledem vidí třeba mistr na dílně, co a jak. Jistě namítnete, že je to sice prima věc, ale vy nemáte jako podnikatel statisíce na takové legrácky a tím méně na to, aby se všude kopaly kabely ke strojům a tak dále a tak dále. Tak vážení, celá ta legrácka žádné kabely nepotřebuje, protože je naprosto vše řešeno bezdrátově. V dnešní době to snad ani jinak nejde. A za druhé, celá ta legrace, jak vy říkáte, vás přijde na pár korun, tedy na pár tisícovek, podle toho, jaké služby budete chtít a samozřejmě podle počtu strojů, nebo míst kde budete chtít krabičky ke hlášení umístit. To vše se dělá za plného provozu, bez přerušení práce a je to hotovo většinou během jediného dne.